Cannabis
is The Cure, z.s.,
IČ: 266 70 232, Tylova 963/2, 77900 Olomouc, člen asociace Open Royal
Academy, doručovací adresa poštou Open Royal Academy, Přichystalova 180/14, 779
00 Olomouc, elektronicky openroyalacademy@gmail.com
Vydavatel Hanáckého večerníku
Vlastimil
Blaťák,
IČ 73255645
Riegrova 21, Olomouc
(r.z. MK ČR
E 22478)
Věc: Žádost ze dne 18.9.2016 o zveřejnění odpovědi v Hanáckém večerníku do osmi dnů dle §§ 10 a 12 -13 tiskového zákona č. 46/2000 Sb.
K žádosti: Žádáme vás laskavě o vydání následující odpovědi k vámi vydaným dehonestujícím článkům o Konopné církvi ze dne 7. 9. 2016 Zákulisí Tour de Franz 20/24: Jak to bylo v Římě a co znamená křesťanství a dále ze dne 17. 9. 2016 Zákulisí Tour de Franz 23/24: Ti, bez kterých by cesta nebyla…. Žádáme vás, abyste ve lhůtě 8 dnů zveřejnil tuto odpověď a o této skutečnosti nás informoval. Veškerá tvrzení doložíme v případě soudního sporu důkazy. Věříme, že ten nebude nutný.
Dne 18. 9. 2016 Dušan Dvořák, MMCA, předseda správní rady
Nadpis a text a obrázek (v příloze) k odpovědi:
Konopná církev je parazitní sekta, nebo to může být jinak?
Hanácký večerník ve svém elektronickém
vydání v článcích pořadatele Tour de Franz a vydavatele Hanáckého
večerníku Vlastimila Blaťáka „Ze zákulisí
Tour de Franz“ zveřejnil dne 7. 9. 2016 a dne 17.
9. 2016 skutečnosti, které se dotýkají
cti, důstojnosti a dobré pověsti Konopné církve (v registračním řízení),
zejména pak těch členů sboru, kteří cyklistický projekt jízdy za papežem Františkem
z Olomouce do Říma (20. 7. -10. 8. 2016) a sbírku Tour de Franz připravovali
a podporovali – dobrovolnickou prací a neúčtovanými službami, aktivní účastí na
některé z etap, materiálovými dary nebo přispěli na sbírku Tour de
Franz.
V článcích
„Jak
to bylo v Římě a co znamená křesťanství“ a „Ti, bez
kterých by cesta nebyla…“ bylo stručně řečeno uvedeno, že se
pořadatelé Tour de Franz se od Konopné církve distancují, byla nazvána sektou,
která zneužila pracně vydobytý mediální zájem k hulvátské sebepropagaci.
Fakta:
1. Jak uvádí web
www.tourdefranz.cz, pořadatelem Tour de Franz je pan Vlastimil Blaťák. Značka
Tour de Franz není registrovaná, jako první ji prý uvedl prezidentský kandidát
Vladimír Franz.Kdo jsou oni pořadatelé Tour de Franz se možná můžeme domnívat z textu.
2. Cyklisty, kteří Tour de Franz
z Olomouce do Říma absolvovali, byli vydavatel a pořadatel Vlastimil Blaťák a velekněz
Konopné církve Dušan Dvořák.
3. Oficiální partner Tour de
Franz, jak uvádí web Tour de Franz, je oborná společnost Konopí je lék, z.s.,
kterou Dušan Dvořák s Radomírou Dvořákovou a dalšími založili v roce
2008 v Ospělově.
4. Články v archivu Hanáckého
večerníku dokládají, že pan Blaťák píše o hrubě nedemokratických skutcích
veřejné moci vůči panu Dvořákovi a členům výzkumu Konopí je lék nejméně od roku
2014. Články (dnes skryté) jsou bezkonkurečně s největší čteností a dělají
(dělaly) reklamu Hanáckému večerníku. Na založení Hanáckého večerníku (dříve
Olomoucký večerník) pan Dvořák Vlastimilu Blaťákovi zapůjčil 10. tisíc Kč,
které dosud nevrátil, leč na svých stránkách publikuje dehonestující články o Konopné
církvi, které se nejen Dušana Dvořáka osobně dotýkají.
5. Nejméně od začátku roku 2014
pan Blaťák ví, že členům výzkumu Konopí je lék sedm let zakazuje katolická
církev, která v inkriminovaném článku údajně nazvala Konopnou církev
sektou, vstup do kaple Nanebevzetí v Ospělově, přestože je kaple obecní.
6. ŘK církvi (Arcibiskupství
olomoucké), tak velvyslanectví ve Vatikánu a opakovaně Hanáckému večerníku bylo
doloženo i s podpisem soudního znalce, že konfiskacemi výzkumnické farmy
v Ospělově došlo ke ztrátám na životech a těžkým zdravotním poškozením
občanů. Aby nebyli soudci a státní zástupci potrestáni za spáchané zločiny,
vymysleli si, že konopí je prekurzor a jiné nepravdivé skutečnosti, o kterých
pan Blaťák rovněž v Hanáckém večerníku podrobně psal.
7. Sbírku Tour de Franz
registrovala u Krajského úřadu v Olomouci nevládní organizace Společenství
podpory Olomoucké nadace filantropů a mecenášů, z.s., která má ve svých
stanovách od 14. 5. 2016, odkdy je pan Blaťák členem správní rady této společnosti,
podporu založení Konopné církve a je jednou z nevládních organizací, které jsou
členy Konopné církve.
8. Ujištění pana Blaťáka, že bylo
údajně velvyslanectví Vatikánu o konopné masti dle receptu Konopné apatyky
královny koloběžky první panem Blaťákem předem informováno, se nezakládalo na
pravdě, přestože toto byla klíčová část mise velekněze za papežem.
9. Panu Blaťákovi je známo, že
lékaři doložili úspěch cannabisterapie na diabetes a jeho komplikace (např. ne
amputace tzv. diabetické nohy, více než 10 tisíc amputací ročně). Ostatně
v lednu 2016 v článku „Lucince pomáhá konopná mast. Rodiče postižené holčičky ji ale
musejí shánět pokoutně“ o tomto „zázraku“ Hanácký večerník
psal, pokoutním sháněním byly zřejmě míněny dary mastí od velekněze Dušana
Dvořáka rodině Blaťákových.
10.
Hovořit
za této situace o zneužití projektu Tour de Franz Konopnou církví je proto
velmi pokrytecké.
O zveřejnění této omluvy požádala
nevládní organizace Cannabis is The Cure,z.s.
Tour de Franz se v tomto kontextu naprosto distancuje od veškerých snah svézt se na vlně mediálního zájmu o náš těžce vytvořený projekt a parazitovat na něm se svými soukromými, věcně nesouvisejícími projekty, tím spíše, pokud jsou na hraně etiky, a ještě tím víc spíše, pokud jdou také přímo proti římskokatolické církvi. Týká se to především veškerých veřejných prohlášení tzv. Konopné "církve" po skončení naší cesty, která v žádném případě nejsou naše, a pokud se kdekoli dočtete například o "konopných cyklostezkách Tour de Franz", děje se tak s naším nesouhlasem.Tour de Franz žádné cyklostezky nestaví a konopné už vůbec ne. Taktéž jakákoli korespondence s úřady a církevními institucemi v tomto smyslu není naše, a všem dotčeným úřadům i duchovním katolické církve jsme zaslali naše vyjádření.
Ráno bylo kruté. Vstaneš po tolika kilometrech a tělo jít někam dál do města prostě nechce. Vyrazili jsme na České velvyslanectví při Svatém stolci, a poprvé jsem se cítil alespoň vnitřně uvolněný, když už ne svalově. Z autobusu jsme ještě spatřili naposledy Dušana, jak někam mizí do nitra Říma s konopnou vlajkou na zádi, a pak už jsme o něm nevěděli. Na velvyslanectví nicméně nastal problém.
Pak jsem oběhl ještě Prefekturu a několik dalších kanceláří, a všechno nabralo úplně jiný směr: věci se chopilo také papežské grémium pro rodinu. To sice není osobně Františkem, nicméně může věc, kvůli které jsme jeli, řešit odborně, jakožto úřad v zásadě rovný českému ministerstvu. Tahle pomoc, jakkoli méně mediálně viditelná, bylo to nejlepší a nejúžasnější, co se na celé cestě podařilo získat. Navázali jsme vztahy, předali si kontakty, a jen během měsíce srpna po našem návratu do Olomouce jsme si vyměnili už několikero dopisů. A dostali jsme osobní vzkaz od Františka, že nás vítá v Římě.
Vypravili jsme se na prohlídku města. Věc, na kterou jsem se tolik těšil, ale na kterou jsem v tuto chvíli už zkrátka neměl fyzičku. Slunko mě málem zabilo. Ve městě není jediný strom, který by poskytl stín, protože všechny stromy už africký žár dávno sežehl. Ale pak jsme stáli ve svatopetrském chrámu, ve kterém jsem mohl stát v životě už několikrát, jenže jsem si vzal do hlavy, že sem dojedu jako poutník na kole; tudíž mi to trvalo 39 let. Je velkolepý. Na místě si uvědomíš, čím je důležité křesťanství: totiž že naše zákony a pravidla se mění, občas i několikrát do roka. Jejich autorita je tudíž mnohdy pochybná. Zatímco boží zákony jsou trvalé. Patří mezi ně i to, že se o svoje nemocné děti budeme starat, i kdybychom pak měli dluhy splácet ještě v důchodovém věku. Tak proto jsme tady.
Bylo horko, že se podrážky lepily k dlažebním kostkám. Pochopil jsem, proč řeka Tibera vypadá na fotkách tak skvěle: je totiž vyschlá a díky řasám, které se v ní množí, hraje doslova všemi barvami. Dobrý fotograf s průměrným světlem z ní vykouzlí dechberoucí fotku, ale realita je zapáchající. V Pantheonu jsme pochopili, co je to turistická sezóna: davy a davy lidí, které nás tlačily někam dopředu, zatímco místo nahoru se všichni dívají do země, na nohy ostatních turistů, aby se navzájem neušlapali. Při tom všem je nicméně potěšující, kolik lidí má potřebu navštívit centrum křesťanství.
Odpoledne jsme se vrátili do kempu, a při zahánení žízně v místní restauraci jsme narazili na číšníka, který byl Čech. Pak jsme povídali dlouho, dlouho do noci, během které se v podstatě nešlo spát, protože jsme na audienci museli vyrazit velmi časně.
Pokračování příště
Vlastimil Blaťák
http://www.hanackyvecernik.cz/spolecnost/zakulisi-tour-de-franz-20-24-jak-to-bylo-v-rime-a-co-znamena-krestanstvi
Zákulisí Tour de Franz 20/24: Jak to bylo v Římě a co znamená křesťanství
Dosud jsem o té věci nepromluvil, ale je čas. Organizátoři Tour
de Franz se tímto veřejně distancují od jakýchkoli snah spojovat celý projekt s
tzv. "Konopnou církví". Vatikán sám vnímá tuto čistě soukromou
iniciativu jednoho z členů výpravy jako sektu. Během cesty jsme s tím měli
milion starostí a den D nadešel.
Tour de Franz jsme jeli proto, protože český sociální systém nedokáže řešit
financování péče o těžce postižené v domácí péči. Zaujalo to média, a zaujalo
to desítky zájemců o cestu. Ne všichni jeli, protože čtyři týdny dovolené
málokdo měl. Zatímco třeba na Slovensku je problém řešen tzv. dvouprocentním zákonem,
u nás řešen dlouhodobě není. Pojišťovny se řídí úhradovými vyhláškami, které
psal někdo, kdo nikdy neviděl postiženého a jeho potřeby ani z vlaku, a
byrokratický schematizovaný systém nedokáže reagovat na to, že potřeby většiny
postižených dětí na nákup zdravotních pomůcek jsou velmi vysoce individuální. A
systém v mnoha případech selhává. Rodiny, které se svých nemocných dětí
nezřekly, to pak žene do obrovských a těžko řešitelných problémů, čímž zdravím
i některé své věřitele, jakož i věřitele jiných rodin. Chtěli jsme cestou na
tohoto kostlivce ve skříni upozornit, na to, že pojišťovny neproplácejí nutné
zdravotní pomůcky v cenách desetitísíců, a využít nabídky Vatikánu pomoci nám s
tlakem na Českou republiku v této věci. Všichni, kteří se účastnili TdF, jeli
pouze pro tuto myšlenku, a patří jim za to dík.Tour de Franz se v tomto kontextu naprosto distancuje od veškerých snah svézt se na vlně mediálního zájmu o náš těžce vytvořený projekt a parazitovat na něm se svými soukromými, věcně nesouvisejícími projekty, tím spíše, pokud jsou na hraně etiky, a ještě tím víc spíše, pokud jdou také přímo proti římskokatolické církvi. Týká se to především veškerých veřejných prohlášení tzv. Konopné "církve" po skončení naší cesty, která v žádném případě nejsou naše, a pokud se kdekoli dočtete například o "konopných cyklostezkách Tour de Franz", děje se tak s naším nesouhlasem.Tour de Franz žádné cyklostezky nestaví a konopné už vůbec ne. Taktéž jakákoli korespondence s úřady a církevními institucemi v tomto smyslu není naše, a všem dotčeným úřadům i duchovním katolické církve jsme zaslali naše vyjádření.
Sbírkový účet Tour de Franz na neurologické děti
240 77 77 240 / 0300
Ráno bylo kruté. Vstaneš po tolika kilometrech a tělo jít někam dál do města prostě nechce. Vyrazili jsme na České velvyslanectví při Svatém stolci, a poprvé jsem se cítil alespoň vnitřně uvolněný, když už ne svalově. Z autobusu jsme ještě spatřili naposledy Dušana, jak někam mizí do nitra Říma s konopnou vlajkou na zádi, a pak už jsme o něm nevěděli. Na velvyslanectví nicméně nastal problém.
Jak Vatikán zrušil na srpen kategorizace řad
Vyskytl se menší problém, protože jestli jsme celou cestu řešili telefonicky zajištění první řady a jestli byl kvůli tomu sám pan velvyslanec osobně na Prefektuře se žádostí jménem České republiky, všechna snaha tímto byla zbytečná. Vatikán usoudil, že skrz nával turistů a skrz to, že byl František dlouho v Polsku, zkrátka na srpen zruší řady a basta. Jedinou možností pro osobní setkání bylo stoupnout si brzy ráno na začátek fronty.Pak jsem oběhl ještě Prefekturu a několik dalších kanceláří, a všechno nabralo úplně jiný směr: věci se chopilo také papežské grémium pro rodinu. To sice není osobně Františkem, nicméně může věc, kvůli které jsme jeli, řešit odborně, jakožto úřad v zásadě rovný českému ministerstvu. Tahle pomoc, jakkoli méně mediálně viditelná, bylo to nejlepší a nejúžasnější, co se na celé cestě podařilo získat. Navázali jsme vztahy, předali si kontakty, a jen během měsíce srpna po našem návratu do Olomouce jsme si vyměnili už několikero dopisů. A dostali jsme osobní vzkaz od Františka, že nás vítá v Římě.
Vypravili jsme se na prohlídku města. Věc, na kterou jsem se tolik těšil, ale na kterou jsem v tuto chvíli už zkrátka neměl fyzičku. Slunko mě málem zabilo. Ve městě není jediný strom, který by poskytl stín, protože všechny stromy už africký žár dávno sežehl. Ale pak jsme stáli ve svatopetrském chrámu, ve kterém jsem mohl stát v životě už několikrát, jenže jsem si vzal do hlavy, že sem dojedu jako poutník na kole; tudíž mi to trvalo 39 let. Je velkolepý. Na místě si uvědomíš, čím je důležité křesťanství: totiž že naše zákony a pravidla se mění, občas i několikrát do roka. Jejich autorita je tudíž mnohdy pochybná. Zatímco boží zákony jsou trvalé. Patří mezi ně i to, že se o svoje nemocné děti budeme starat, i kdybychom pak měli dluhy splácet ještě v důchodovém věku. Tak proto jsme tady.
Upečený Řím a císařská fyziognomie
Město mě na první pohled moc neuchvátilo. Moc se tam neuklízí. Ale ti Římané! Jako by to ani nebyli Italové. Všude po Itálii potkáváš takové ty klasické zakrslé Italy u kafe; v Říme si najedou vedle člověka sedne v metru pán, který vypadá jako Octavianus Augustus. Ta podoba se sochou byla natolik zřejmá, že jsem nevydržel na něj celou cestu nečučet. Další zase vypadal jako Caesar, ale doslova; oni jsou asi zkrátka skutečně potomky, a je to na nich vidět. Taky narozdíl od ostatních Italů nevykřikují, ale chovají se tak noblesně, že se tomu ani nechce uvěřit.Bylo horko, že se podrážky lepily k dlažebním kostkám. Pochopil jsem, proč řeka Tibera vypadá na fotkách tak skvěle: je totiž vyschlá a díky řasám, které se v ní množí, hraje doslova všemi barvami. Dobrý fotograf s průměrným světlem z ní vykouzlí dechberoucí fotku, ale realita je zapáchající. V Pantheonu jsme pochopili, co je to turistická sezóna: davy a davy lidí, které nás tlačily někam dopředu, zatímco místo nahoru se všichni dívají do země, na nohy ostatních turistů, aby se navzájem neušlapali. Při tom všem je nicméně potěšující, kolik lidí má potřebu navštívit centrum křesťanství.
Odpoledne jsme se vrátili do kempu, a při zahánení žízně v místní restauraci jsme narazili na číšníka, který byl Čech. Pak jsme povídali dlouho, dlouho do noci, během které se v podstatě nešlo spát, protože jsme na audienci museli vyrazit velmi časně.
Pokračování příště
Vlastimil Blaťák
http://www.hanackyvecernik.cz/spolecnost/zakulisi-tour-de-franz-20-24-jak-to-bylo-v-rime-a-co-znamena-krestanstvi
Zákulisí Tour de Franz 23/24: Ti, bez kterých by cesta nebyla...
Jesli byl
cíl cesty splněn, ukáže čas. Mediální ohlas sám ani přenos na ČT24 sám o sobě o
sobě nic neznamená a novinový článek umírá se dnem. Pracujeme, abychom všechno,
o čem jsme jeli mluvit, došlo naplnění. Není to tak vidět, jako jízda na kole,
ale třeba se blýskne a dojde ke všemu, co si jako rodiče postižených dětí
přejeme. Kéž. Sluší se ale poděkovat všem, kteří se na organizaci cesty
podíleli.
Ale abych
řekl to nejdůležitější: Tour do Říma nebyla jediná a poslední. Postižené trápí
tolik neřešených problémů, na které je třeba upozorňovat, že jedna Tour
nestačí. Příští rok uvažujeme o několika cílech; výprava bude kratší, aby s ejí
mohlo zúčastnit více lidí, snad propracovanější, protože ji nebudeme šít horkou
jehlou na poslední chvíli, a v zásadě uvažujeme, zda Krakov, nebo Kostnice.
Chceme další Tour v rozsahu maximálně týden, aby si všichni, co s námi chtěli
jet letos, dokázali vzít volno a aby cesta netrvala měsíc.
Je naprosto
na místě poděkovat sponzorům a lidem, kteří s přípravou cesty pomohli.
Jmenovitě alespoň ti nejzásadnější, protože všechny nemám šanci vyjmenovat:
Ten první v
řadě, komu je třeba poděkovat, je Lubor Tesař, bývalý cyklistický
reprezentant, který dva měsíce před startem vložil do organizace Tour tolik
času a energie, že mu to nikdy nemám nejmenší šanci vrátit. Spolu jsme dva dny
před startem uspořádali Sportovní odpoledne pro děti Tour de Franz, a spolu
jsme odšlapali první etapu do Brna.
Také díky Voice
Bike z Chválkovic a jmenovitě Aleši Hrdličkovi, za veškerou materiální
podporu, které se nám od nich dostalo. Ti, kteří na cestě použili elektrokola,
se na stará zpuchřelá kolena vrátili k cyklistice, a zjistili, že mohou dojet
vlastním pohonem s malou pomocí toho elektrického doopravdy kamkoliv. Jim patří
díky, protože byli precizní.
Bez mastí Allivictus
bychom s otlačenými zadky vydrželi v sedlech o dost méně, než jsme vydrželi.
Ona je to taková intimní věc, nesnadno se o ní píše, ale zkrátka jsou tělesné
partie, které při cyklistice obzvláště bolí, a nohy to nejsou.
Díky Vlastíkovi
Recovi ze Sunny bike. Sice s námi odjel asi pouze kilometr, protože musel
do práce, ale nebýt jeho, polovina promověcí před startem by nikdy nevznikla.
Díky
České televizi, která vysílala na ČT24 dlouhý a přímý přenos ze startu, a
věnovala se nám i v Římě, kdy můj telefonát po audienci šel opět v přímém
přenosu. Z telefonu naštěstí nebylo vidět, v jakém stavu jej poskytuji, ale co
jsem viděl po návratu, dopadlo to celkem dobře. A spolu s ČT patří dík i všem
ostatním novinářům, kteří o účel naší cesty zavadili a věnovali se jí.
Obrovskou
pomoc nám poskytlo České velvyslanectví při Svatém Stolci, které nám
zprostředkovalo kontakt na papežskou prefekturu. Čelem se postavili i k
nepříjemnosti, která se vyskytla během cesty, a díky jim i za konzultaci a
věcný a vstřícný postoj ve věci, která měla potenciál skoro zničit celou Tour.
Závěrem pro
všechny, kteří o účasti třeba příští rok uvažují, a není jim zřejmý celý
kontext: Jsme rodiče
postižených dětí, na které sociální systém ČR zapomněl, a nechává nás
financovat si zdravotní pomůcky v míře, která převyšuje průměrný roční příjem
rodiny v naší zemi. Jednoduše řečeno, nechceme se dál ponižovat tím, abychom v
hostincích pořádali sbírky na pleny. Ten problém nezajímal ani úředníky na
sociálce, ani úředníky pojišťoven, a jediný, kdo se nás rozhodl zastat, byl
dopisem a později i setkáním Svatý Otec. S papežským grémie pro rodinu jsme
navázali vztahy, a snad budou ku prospěchu a hlavně k řešení celé věci. Celou
naší cestou jsme spojili cyklistiku a víru v Boha, ale nemusíte být nutně přísně
věřící, a nemusíte se bát vpravdě jezuitské morálky po cestě. Nejde totiž o
nás, jací jsme my, jde o naše děti, jaké jsou ony. Současně ze srdce děkujeme
všem, kteří nám pomáhali a nadále pomáhají setřást ze sebe to, co ke smyslu
naší pouti nepatřilo, totiž celý jeden veliký pokus zneužít naši cestu a mediální
zájem o ni k hulvátské sebepropagaci. Ale
jak řekl Kristus, „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království
nebeské.“
Vlastimil
Blaťák
http://www.hanackyvecernik.cz/spolecnost/zakulisi-tour-de-franz-23-24-ti-bez-kterych-by-cesta-nebyla
