Replika na profesora MUDr. Tomáše Plísně Zimu, rektora Univerzity Karlovy, odborného garanta zákona konopí mafiánů do mlékáren s chemickými jedy, kdy terapie plevelem vyjde občana většinou dosti chromého na 10 - 50 tisíc měsíčně. Vivat Kopac-ky!
Dušan Dvořák, Velekněz
Vivat Jan Amos Komenský
----------------------------------------------------------------------------------------------
Zelený Škraloup
Socani nemusej platit advokátu Altnerovi, i když je pravomocně rozhodnuto, že platit maj. Je to odložený.
Nejvyšší soud takto rozhodl. Zdůvodnil to tím, že by Socani utrpěli újmu. Že by byli v depresi, plačtiví, sebevražední a marní. Že by z nich byli vrávorající bezradná ema.
Si myslím, že je to správný rozhodnutí, protože třeba uřvanýho hatemana Haška bych asi nevydejchal.
(Myslím toho Haška, co vystudoval práva v jakési osadě na Slovensku, která ani nemá GPS souřadnice. Tuším se jmenuje Ztracený svět.)
Nejvyšší soud takhle rozhoduje pouze výjimečně. Jde prý totiž o značný zásah do právní jistoty účastníků řízení.
Abych to přeložil – když takhle Nejvyšší soud rozhodne, maj většinou účastnící pocit, že je celá spravedlnost v hajzlu, což není dobré pro morálku a nepřináší to klid na práci.
Proto třeba matka samoživitelka, kterou drtí exekutor kvůli jedné jízdě na černo odklad nedostane ani omylem. Prvák musí něco vydržet, takže o žádnou újmu nejde a druhák se s ní soudce nezná.
Jo. Jsem čet, že už Mrázek blahé paměti říkal, že než platit drahý právníky je lepší mít jednoho levnýho soudce.
Prostě soudy jedou podle not a podle těch, co jsou u koryta. Nevím, proč mi to připomíná totáč.
Andrej Kobliha Babiš obhajuje EET. A děsně se na tenhle vejmrd těší, protože si od toho slibuje jednak osmnáct miliard do státní kasy, a pak že zkrachuje co nejvíc soukromníků.
K těm osmnácti miliardám došel tak, že zavolal do Chorvatska a tam mu Gojko Mitič řek, že by to klidně mohlo být. Ale že Indiánů tolik není.
Kobliha se zaradoval a rozjel za státní prachy kampaň, kde národu sděluje, že za těch osmnáct vybranejch milard, který odkejv Gojko Mitič, s dá postavit třicet Čapích hnízd.
Národu už je to ale nějak u prdele. Národ je lehce katatonický.
Národ je smířenej s tím, že za nějakou dobu budem všichni online. Že budem napíchlý na Centrální Agrofertí mozek. Že budem sešněrovaný a plný zákazů a směrnic a nařízení a norem a šedý buňky mozkový se pod tím náporem Dobra budou vařit a bublat jak asfalt v parným létě.
A skvělý je, jak většina lidí tomuhle tleská a libuje si, že konečně má ten náš pozemskej život smysl. Že stojí za to žít a bejt a hejbat se sem a tam.
A pak, obloženi kotlíkovejma dotacema ve sterilní umakartové knajpě, kde výčepák v chirurgických rukavicích čepuje cosi neurčitého bez voltů, si vzájemně koukáme do očí a sdělujeme velký životní pravdy. Jako třeba tu, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
A pak jedeme ve špičce metrem a zjišťujeme, že ta naše svoboda je jaksi vynulovaná a v píči, jelikož se na nás mačká nějakej ztopořenej eurounijní deviant.
Doba je divná.
Jo.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli taky znám Gojko Mitiče. Jsem jim řek, že samozřejmě. Že my Indiáni se známe všichni. Osobně.
Koukali na mě s úctou.
Dnes bude oblačno, s přívětivě zvlěnou okluzní frontou. Myslím, že večerní zahrádka to jistí.
To je zatím vše.
