Členové výzkumu, asociace a sboru jsou od 1.1.2010 systematicky zavíráni do vězení, mučeni a bez milosti exekuováni s majetky k pomoci sobě a druhým, lékaři včetně soudních znalců dokládají zabití onkologicky nemocných

Kriminalizace členů výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The Cure), členů sboru European Ecumenical Church of Nature a členů asociace Cannabis is The Cure, z.s.  

V příběhu v článku Blesku vystupují manželé Jana a Mirek Kočířovi z východních Čech, zdravotní pracovník pražského IKEMu Marek Rybář a jihomoravský bylinkář Tomáš Houfek, jehož odvolání na osmiletý trest vězení za pomoc sobě a bližnímu bude projednávat Vrchní soud v Olomouci dne 27.června 2018 v 9.00 hod. 








Jana Kočířová 
5.června 2018

Jana a Mirek Kočířovi, manželé
Mirek místopředseda spol.Konopí je lék,z.s., Jana kreativec v (téměř  ) všech oblastech.

V domácím depozitu máme 9 koček od 8 měsíců do 9 let: Oskara, Oldíka, Ládíka, Toníka, Otíka, Pepinu, Mildu, Barču a Mášu. 

Krmíme, pečujeme, uzdravujeme, milujeme. 

A ještě 13ti letého dědečka Čika, pejska Akita Inu.

V roce 2015 jsme si pobyli 4,5 měsíce ve vazební věznici za pěstování léčebného konopí. 


Dodnes bojujeme.

Mentální a mravní vzory jsou pro nás Václav Havel, Nikola Tesla, Jane Goodallová...



Jan Kočířová 
6.června 2018 

Blesk iluzí a strachu
Článek v Blesku o konopí vyvolal velkou polemiku, a musím dát v něčem za pravdu i těm, kteří stojí na druhé straně barikády. Je to asi problém nejen politický a legislativní, ale i značně společenský. 

Na jedné straně je mnoho těch, kteří mají až idealizovaný postoj ke konopí, na straně druhé je mnoho těch, kteří jsou hyperemocionálně zaujatí proti, aniž mají potřebné vědomosti nebo zkušenost. 

Domnívám se, že co chybí je osvěta, vzdělávání a férové informace o problematice konopí, o jeho významu i riziku. Často uvažuji o tom, proč je konopí takovým dráždidlem pro mocenské struktury a represívní orgány. 

Proč? 

Když jeho návykovost je na úrovni kávy, nevyvolává agresívní chování, spíše naopak, ve srovnání s alkoholem je to mírumilovný beránek (mám za sebou manželství s diagnostikovaným alkoholikem, neúspěšně léčeným a znám na vlastní kůži důsledky). 

Konopí má ale jednu vlastnost, která je potencionálně nebezpečná pro vládnoucí vrstvy všude na světě - navozuje mezi uživateli spirituální jednotu, ochotu se dohodnout a sdílet se bez konfliktů. 

A to v dnešní době (resp. od doby kdy se hipppies nebáli vyřknout nahlas protest proti válčení ) není žádoucí. 

Je naopak třeba držet lidi v materiální pasti, sociální izolaci a bezbřehé poslušnosti s eliminací vlastního názoru, nedejbůh odlišného od mainstreemového a schváleného. 

Dialog probíhá formou hádky, kdy ani jedna ze stran nemá v úmyslu měnit cokoli na svých postojích. 

Místo boje by bylo lepší získávat informace a přemýšlet, činit vlastní závěry. 

A také naslouchat.

Krásný červnový den všem.

Jana Kočířová 
7.června 2018 


Trest zvaný „výchovný“
Za měsíc to bude už rok, co jsme u Vrchního soudu v Praze obdrželi „výchovný trest“ za pěstování léčebného konopí, tzn. za činnost vysocespolečensky nebezpečnou. 

Co na tom, že člen senátu JUDr.Ellicher, který nás odsoudil, sám vzápětí čelil trestnímu stíhání za přijímaní úplatků, zneužití pravomoci, padělání listin a bůhví co ještě. 

Je to téměř vtipné, když zločince soudí ještě větší zločinec! 

Společenskou nebezpečnost obojího ať si každý vyhodnotí sám, tomu se nechci věnovat, protože to nelze ani smysluplně komentovat.

Chci se zamyslet nad tím, že by soudní senáty měly absolvovat povinný seminář ze základů pedagogiky, aby jim odborník osvětlil pojem výchova, její cíle a také prostředky, jak cíle dosáhnout. 


Jsem jak na potvoru vystudovaný pedagog (tedy pedagožka, abych nebyla napadána za formulaci stojící proti genderové ideologii). 

Po osobních zkušenostech s justicí a jejím uplatňováním spravedlnosti jsem došla k závěru, že u soudu si pletou pojem „výchova“ s pojmem „likvidace“. 

Už také chápu, proč má naše republika tolik recidiv závadového chování. Nemít pevnou vlastní mravní bariéru obdrženou od svých rodičů a prarodičů, která mi nedovolí konat cokoli, co by poškodilo nebo ublížilo komukoli – člověku, zvířeti, přírodě, donutila by mne situace, do které mne dostaly soudy, opatřit si prostředky na holou existenci JAKKOLI!

Při domovní prohlídce policie ukradla vše, co šlo, následný pobyt ve vazbě položil naši firmu, která nás legálně živila a umožňovala splácet závazky. 


Když jsme s bolavým srdcem z vazby pověřili dceru, aby prodala náš dům vybudovaný vlastníma rukama (zejména manželovýma) a uhradila všechny závazky, policajti pod dohledem státního zástupce dům opatřili plombou, aby s ním nebylo možné nakládat. 

Než jsme se stihli vrátit z vazby, rozjelo se domino zesplatněných závazků a exekucí. Ve výsledku se náš dům prodá v dražbě za zlomkovou cenu a neuhradí ani náklady exekutorům, natož pak závazky vůči věřitelům, zatímco kdyby se prodal před třemi lety za normální tržní cenu, byly jsme dnes bez dluhů. 

Takže ztrácíme střechu nad hlavou, za to dluhy narostlé do obřích rozměrů zůstanou. V boji o holé přežití zvažujeme, jak z mizivých finančních prostředků ušetřit na zubaře a zda těch pár peněz nepoužít raději na nutnou veterinární péči o kočky, které máme v domácím depozitu. 

Kočky vítězí. Vždy. Máme za ně odpovědnost a nemohou nést důsledky naší „spravedlnosti“.

Válka proti konopí je institucionalizovaná národní psychóza, která bezprecedentně porušuje ústavu a lidská práva a ničí životy způsobem tak brutálním a nenapravitelným, že to zdaleka překračuje rizika užívání konopí.